ROBERTO TREVISAN, škola kávy

LÍBÍ SE MI UČIT SE NOVÝM VĚCEM

451
Roberto Trevisan se za šestadvacet let v Praze naučil dobře česky, ale Itala v sobě v žádném případě nezapře. Charisma, entuziasmus a nadšení sálají z každého jeho slova i gesta. A jestli nemáte kávu příliš v lásce, Roberto vás přesvědčí, že ráno, v poledne, večer, v noci – prostě kdykoliv – neexistuje nic lepšího, než šálek tohoto výtečného nápoje. Pokud si nejste jisti, jak správnou kávu připravit, zeptejte se u něj v jeho Škole kávy!
Proč právě Česká republika? Už se tu cítíš jako doma? Českou republiku jsem si pro Školu kávy nevybral cíleně, vše začalo v roce 1991, když jsem dostal dobrou nabídku od jedné italské firmy, která začala obchodovat v ČR. V roce 1994, když jsem se naučil říct něco více než „dobrý den“, jsem si myslel, že už umím česky, a začal jsem sám podnikat. Po třech letech lepšího piva v ČR než v Itálii jsem zjistil, že mi chybí káva, tak jsem začal obchodovat s kávou. Tehdy stačilo sedět u telefonu, (který neuměl chodit po ulici jako dnešní mobilní telefony), a čekat na objednávky. Většina našich zákazníků, jak jsem později zjistil, spíše koupila kávu ode mě, protože jsem je naučil pracovat s kávovarem, nastavit mlýnek, usmát se na ně a připravovat kávové nápoje tak, jak je téměř nikdy nepili… to byly krásné a těžké doby. Mé zkušenosti s kávou, které tomu předcházely, byly jenom na základě pár měsíců práce o prázdninách při škole v pražírně u pana Armanda v Bologni a brigáda v kavárně … jako většina běžných italských studentů a nejen v Itálii. Na začátku v roce 1995 se mi práce s kávou hned zalíbila a bavila mě. Mělo to úspěch, protože jsem se soustředil na centrum Prahy a na první podniky pro turisty, mohl jsem přispět radou místním, poradit jim, co nabídnout, aby vyšli vstříc zejména turistům tak, aby kávové nápoje měly úspěch. Abych se ve svém oboru vzdělal, začal jsem se učit také od „starých“ kolegů od Armanda a účastnit se výstav, konferencí a seminářů v Terstu. Právě v Terstu v roce 1998 jsem potkal zakladatele sdružení Speciality Coffee Assn. of Europe (SCAE), kteří mluvili o kávě v jiných dimenzích, se spoustou pro veřejnost neznámých a nedostupných informací. Na té konferenci jsem slyšel poprvé název „Coffee school“ a vysvětlení, co to znamená. To mě okamžitě oslovilo a v ten moment jsem se nadchnul a hned se mi to líbilo, líbila se mi i možnost účastnit se něčeho takového, jako je Škola kávy, ale nenapadlo mě, že bych snad já sám mohl něco takového provozovat. Hlavní věc, kterou jsem tehdy udělal, bylo, že jsem se stal členem SCAE hned v prvním roce činnosti sdružení. Členství, které s velkou radostí mám do dnes, tedy již neuvěřitelných 19 let od vzniku SCAE. Nebylo to finančně jednoduché založit spolu s kolegyní Štěpánkou Vantuchovou Havrlíkovou v roce 2001 vůbec první Školu kávy v ČR a navíc jednu z prvních nezávislých Škol kávy v Evropě. Nepřišel jsem do Prahy založit Školu kávy, ale už jsem tu byl a zdálo se mi, jako by mě Praha a Češi sami vybídli k založení Školy kávy právě zde – alespoň tak jsem to cítil. Vím, že jsi pro osvětu kávy za těch posledních několik let udělal mnohé. Domníváš se, když si vzpomeneš na začátky a srovnáš s dneškem, že to stálo za to? Naprosto naplno ve všem. Akorát, když by se mě někdo zeptal, jestli bych vše zopakoval, kdybych se mohl vrátit v čase, nevím, jestli bych zvládl opakovat všechno. Jsem naprosto šťastný, protože to je moje vysněná budoucnost. Když jsem slyšel poprvé o Škole kávy, vůbec mne nenapadlo, že bych to sám mohl po dvaceti letech realizovat. Patří k mému charakteru, baví mě a líbí se mi stále se učit nové věci a moc se mi líbí předávat dál poslední novinky, které jsem se dozvěděl. Jsem stále zvědavý, co se naučím zítra a… více se dočtete v čísle 1/2017  

Mohlo by Vás zajímat Více o autorovi