PAOLO LANZAROTTI, generální ředitel Plzeňského Prazdroje

PLZEŇSKÉ SE HODÍ KE KAŽDÉMU JÍDLU

322
V druhém čísle našeho magazínu (2/2015) bychom vám rádi představili Paola Lanzarottiho, který je od srpna 2013 generálním ředitelem Plzeňského Prazdroje. Výstav Prazdroje se pod vedením pana Lanzarottiho vloni zvýšil o 4,5 procenta na více než deset milionů hektolitrů a podílel se na celkové tuzemské produkci téměř polovinou. Prazdroj tak dosáhl v roce 2014 největšího růstu za posledních pět let.
I když máte jako vrcholový manažer naprosto jiné povinnosti, získal jste již za dobu působení v naší zemi lásku k pivu? Pro Čechy tak typickou a pro Italy tak vzdálenou… Láska k pivu je jednou z mých nejpříjemnějších manažerských povinností:) V pivovarnictví se pohybuji již velmi dlouho a bez lásky k tomu, co vyrábíme, by to samozřejmě nešlo. V České republice mám to velké štěstí, že máme v nabídce celou řadu značek různých chutí a samozřejmě především Pilsner Urquell, originální plzeňský ležák s nejdelší tradicí na světě. Tento ležák je skutečně výjimečný i ve světovém srovnání, dal vzniknout celé kategorii piv a v Plzni se s láskou a vášní vaří podle stejné receptury a stejným postupem již 172 let. Mohla byste nemít ráda takovou práci a takové pivo? Mimochodem i Italové mají vztah k pivu, ale to by bylo na jiné a delší povídání… V oblasti pivovarnictví působíte již řadu let. Prozradíte našim čtenářům, v jakých dalších zemích světa jste se snažil o prosazení tohoto odvětví? Do pivovarského odvětví jsem vstoupil s nástupem do společnosti SABMiller v roce 2005. Působil jsem ve vedoucích pozicích v Itálii, na Slovensku a v Indii. Strávil jsem tak na cestách více než deset let. Rád jsem poznával kulturu každé země, ve které jsme s rodinou žili. Pak přišla na řadu Česká republika, což je taky skvělé, protože pokračujeme v rozvoji pivovarského podnikání tam, kde lidé mají pivo opravdu rádi a rozumějí mu. Pocházíte z Velké Británie, ale národnost máte italskou i britskou. Cítíte se více Italem, či Britem? To je těžká otázka. Má rodina má kořeny v Itálii, ale narodil jsem se a vyrůstal ve Velké Británii, kde jsem také strávil svá vysokoškolská léta. Studoval jsem chemii na University of London a v Anglii jsem také získal titul MBA. Svou pracovní kariéru jsem zahájil v roce 1987 ve firmě Mobil Oil (později ExxonMobil), kde jsem prošel několika pozicemi a pracovně přitom pobýval jak ve Velké Británii, tak v Itálii, ovšem také třeba ve Francii či v Indii. Myslím, že to působí poměrně mezinárodně. Jsem rád, že jsem vyrostl ve Velké Británii, ale srdcem se cítím být Italem. Jaké je Vaše nejoblíbenější italské jídlo a který z italských pokrmů byste nejlépe zvolil k plzeňskému pivu? Já svůj tip mám, jaký máte Vy? Na to snad není možné ani odpovědět. Italská kuchyně je neuvěřitelně pestrá a rozmanitá. Každý region, ve skutečnosti každé město i malá obec má svou vlastní kulinářskou specialitu. Moje rodina pochází ze severu Toskánska, zasazeného mezi Ligurii na východě a Emiglia Romagna na západě. Je to region známý jako domov hub, hříbků, a proto moje oblíbené jídlo, které mě baví jak vařit, tak jíst, jsou tagliatelle ai funghi porcini. Je to jednoduché, ale skvělé jídlo právě díky specifickým a lokálním surovinám. V mnoha ohledech mi to připomíná  … více se dočtete v čísle 2/2015.  

Mohlo by Vás zajímat Více o autorovi