MAREK JANKULOVSKI, fotbalista

NA TALÍŘI MUSÍ BÝT POŘÁDEK

475
Rozhovor o svém pobytu v Itálii, o svých oblíbených italských pochoutkách a o tom, jakou roli hraje v životě vrcholového fotbalisty a vítěze Ligy mistrů UEFA jídlo, poskytl přední český fotbalista a bývalý záložník italského klubu AC Milán Marek Jankulovski.
Když jste v roce 2000 získal zahraniční angažmá a přesídlil do Itálie,  byla to pro vás z hlediska gastronomie velká změna? Byla. Když jsem šel do zahraničí, bylo mi dvaadvacet. Na jídelníčku jsem tehdy měl hlavně českou klasiku – řízek  a vůbec smažená jídla, co jsme si dávali a maminky nám doma uvařily, a najednou ze dne na den úplně něco jiného. Změna to byla obrovská, ale musím říci, že příjemná, na těstoviny a na ryby jsem si velmi rychle zvykl, a to jsem před odjezdem do Itálie ryby vůbec nejedl. V Neapoli jsme si často se ženou dávali pizzu, mám rád pizzu vysokou, plnou mozzarelly, taková pizza mi tady v Česku hodně chybí. Někde se pyšní, že mají neapolskou pizzu, ale většinou to není ono, co si já pod tím pojmem představuji a co jsem jídával v Neapoli. Neapol byla mým prvním zahraničním angažmá a tam jsem se teprve seznámil s tím, jak se v Itálii chodí do restaurace na večeři. Předně nás se ženou udivilo, že otevírají až v devět, to se nám  opravdu zdálo pozdě. Netušili jsme, jaké je složení celého menu, předkrm, první chod, pak teprve masité jídlo a pak dezert. Když jsme šli na večeři poprvé, snědl jsem si mozzarellu s prosciuttem, k tomu focaccie, což byl vlastně předkrm, a měl jsem dost, a pak teprve přišli číšníci a ptali se, co si dáme, povídám, nezlobte se, ale jsem už plný, ale pane, měl jste teprve předkrm! Tak jsme si dali ještě nějaké těstoviny jako první chod, pak rybu a já málem prasknul.  Rychle jsem se naučil, že si musím dát ode všeho trochu, že to vyžaduje dost času a že jídlo je také společenským setkáním, popovídáním, žádný spěch. To je mi moc zalíbilo. Co máte z italské kuchyně nejradši? Nejvíc k srdci mi přirostly těstoviny, mám ale rád i ryby.  To bych mohl jíst dennodenně. Teď po návratu do Česka s tím mám trochu problém. Navykl jsem si na toto složení jídelníčku a teď tady není tolik čerstvých ryb, jako bylo v Itálii. Vím, že se  leccos dá koupit, ale mám pořád dojem, že to prostě není ono. A italské těstoviny na milion způsobů, to tady taky ještě pořádně neumějí. Co vás na italském stolování zaujalo? Mám rád  italskou kávu, Nejprve jsem si musel zvyknout na espresso, tak malé množství kávy, když mi to přinesli poprvé, zdálo se mi, že mi to snad někdo už vypil! Velmi rychle jsem ale zjistil, že je to výborný způsob konzumace kávy a podobně jako Italové jsem si dával espresso čtyřikrát,  pětkrát denně. Když jsem v Itálii, dám si espresso po snídani, pak jdeme do města, dám si další, a po obědě zase jedno, a odpoledne s přáteli a někdy ještě i po večeři, a nepřijde mi to mnoho, prostě žiju po italsku. Tady v Česku jsem to trochu omezil, ne snad, že by ta káva byla jiná, že by jí bylo víc, ale prostě je to … více se dočtete v čísle 5/2015.  

Mohlo by Vás zajímat Více o autorovi