Editorial 5/2018

747

Lanýžů v jakékoliv podobě se prostě nepřejím! Buď je človek miluje, nebo nesnáší. Mě zase nikdo nechápe, jak mi můžou nechutnat olivy, když dělám časopis o italské kuchyni. Tak to prostě máme. Ať je to s olivami, lanýžemi nebo s lidmi.

To určitě taky znáte, že s někým si proste sednete okamžitě, neboť cítíte, že je to vaše krevní skupina, a u někoho vidíte už zdálky, že má kolem sebe pro vás nepřijatelnou auru, ke které se nechcete ani přiblížit. S tím proste nic neuděláte. A možná je dobře, že jsme každý jiný. Poslední dobou se snažím ještě více řídit se radou, kterou jsem nedávno někde zahlédla: „Držte se stranou od lidí, kteří se snaží zmenšovat vaše ambice. Malí lidé to vždy budou dělat, jsou totiž zlí, protože jsou sami nešťastní…“. Snažím se proto – a nejsou to snadná rozhodnutí – vytěsnit ze
svého života ty, kteří mě vědomě ci nevědomě ubližují, a být jen s těmi, se kterými je mi dobře. Mám chut’ dál plánovat, život nepřežívat, ale prožívat. S těmi, kdo mě rozesmějí, je mi úplně nejlépe. Ale trvalo mi to spousta let, než jsem to pochopila…

My příliš empatičtí lidé totiž dokážeme do sebe nasát mnoho bolesti a utrpení za druhé, což nás pak rozbourá – alespoň tedy mě – na několik dnů. Než se z toho zase proberu, chvilku to trvá, ale pak si uvědomím, že musím myslet chvilku i na sebe. Dokázat se bránit negativní energii některých lidí je nadmíru těžký úkol a váš emocionální stav pak ničí vás samotné, a to jak fyzicky, tak i psychicky. Mne letos v létě moc pomohla paní doktorka, která mi velmi tvrdě pravila: „Nedostanete se z žádného trápení, dokud nezačnete mít ráda sama sebe.“ Tak se to učím. Uvědomila jsem si, že jen já sama jsem zodpovědná za to, jak se poslední rok cítím. Jen my sami jsme zodpovědní za to, jak se necháme druhými ovlivnit emočně, jejich negativními názory či myšlenkami. 

Když jsou vaše zásoby laskavosti vyčerpány, začnete čerpat z něčeho, co máte rádi. Podzim je přece tak krásný a barevný a může nám v tom moc pomoci. Jít do voňavého podzimního lesa a občas ještě najít nějakou tu houbu do polévky totiž muže povznést i nešťastného realistu. Škoda, že v tom lese nejdou u nás najít i ty lanýže, to by tedy byl balzám pro lahodné večery a lanýžové pokrmy! Ale už nebudu truchlit, proto si přece náš časopis nekupujete, abyste četli moje pochmurnosti.

A že je v tomto čísle o čem číst a co se naučit!

Když jsem mluvila o lanýžích, hned v jedné z prvních rubrik, v té o cestování, najdete úžasný recept na špagety s lanýži, jak se připravují v Abruzzu. Tato oblast je opravdu magickým místem, kde najdete úplně všechno, proc je italský poloostrov po staletí tak milovaným místem na zemi. Od oblázkových pláží, přes borové háje až k horskému pohoří Gran Sasso. Toto místo byste měli jednou určitě navštívit, stojí totiž za to!

Na letošní horké léto zavzpomínáme při povídání s Drupim, který se nám mimo jiné svěřil s tím, co ho nejvíce zasáhlo, když přijel do Československa vůbec poprvé v životě.

Další bezesporu zajímavou rubrikou v tomto čísle je Pečení v soli. Tento způsob úpravy pokrmu je totiž velmi starou technikou, která je v souvislosti se všeobecným trendem návratu ke všemu přírodnímu znovu objevována. Stejně tak jako v pohádce Sůl nad zlato, tak i dnes je sůl stejně vzácnou ingrediencí, a to presto, že je jí na stolech dostatek a její cena je též nevýznamná. Její cena ale spočívá v tom, že umí dodat chuti všem pokrmům. Bez ní to proste nejde, to víme už dávno všichni.

Prozradíme i pár tajemství o koření, každý ví, že dodává pokrmům více a různorodé chuti, ale málokdo už ví, že udržuje například správnou hladinu krevního tlaku. Pro vyznavače veganství tu máme pohled na pár netradičních veganských pokrmů Barbary Ferrario, pro kterou byla již před lety největší inspirací zelenina. Řídí se italským rčením salvare capra e cavoli (zachránit kozu i zelí), a tak po letech k jídlům přidala i jídla pro vegetariány a ryby, aby se i vlk nažral a koza zůstala celá, to je totiž přísloví, které u nás odpovídá tomu italskému. A nakonec nepřejdete bez povšimnutí kolem královny podzimu, jak s láskou vypráví o lichořeřišnici Jana Vlková, naše milá kytkožroutka. A protože se nám počasí bude brzy prolínat z hezkého do toho nepříznivého, a každý druhý z nás brzy padne s chřipkou, třeba nás právě tato bylinka zachrání!

Podzim bez nachlazení vám přeje

Vaše Kateřina Reimitzová