Editorial 5/2019

94
Houby Čechy sbližují

Právě projíždím vlakem napříč Švýcarskem, mapuji švýcarský dopravní systém, obdivuji přesnost a souhru vlakových spojů a přitom sbírám spoustu zajímavého materiálu pro vás, naše čtenáře. Myslím, že se máte opravdu na co těšit. Část této země je italská nejen jazykem, ale i způsobem života a samozřejmě i gastronomií, tudíž k nám prostě patří, myslím tím k našemu magazínu. Po celý příští rok vám budeme přinášet zajímavosti z této země. Jen nenápadně prozradím v tuto chvíli například návštěvu jediné výrobny Victorinoxu na světě, jejichž ostřím patří všeobecný celosvětový respekt. Dále vás seznámíme s romantickou a dlouhou historií sušenkárny Kambly, kde šéfuje pan Jan Čermák, vnuk českého emigranta, či s výrobou pravého švýcarského ementálu v údolí Emmental.

Mnohé z vás, kteří jste stále ještě nadšeni z letošních houbařských úlovků, kterých jsem sama letos na sociálních sítích viděla opravdu požehnaně, možná stejně jako mě zaujme příběh dvou českých sester, Aleny Langenegger a Hany Bärtschi, které sem před pár lety přijely na měsíční stáž a už tu zůstaly. I tady se věnovaly tomu, co měly rády. Jejich tatínek byl myslivec a ony tak měly stále blízko k lesu. Už jako děti sbíraly a znaly houby, a ve Švýcarsku také začaly houbařit. Díky své činorodosti z toho ale udělaly úžasný byznys. Ten nápad se mi zdá skvělý. Poučily mne, jak to ve Švýcarsku vlastně s houbami je a že tam rostou opravdu hojně! Ale platí, že jiný kraj, jiný mrav. Platí tu totiž, že nasbírat může každý jen 2 kg hub denně. Více není povoleno. To my, příslušníci jedné z houbařských velmocí, těžko pochopíme. Dále každý z kantonů může například vydat zákaz sběru hub v prvním týdnu měsíce. Ptala jsem se, kdo hlídá ten maximální počet 2 kg hub na osobu? Této otázce ale Švýcar nerozumí, protože by ho ani nenapadlo si nasbírat více, než smí a než je povoleno, taková už je švýcarská mentalita. Obě již zmíněné dámy se začaly sběrem hub živit, suší ve velkém a k tomu přidaly mnoho zajímavých houbových produktů. To jim umožnilo povolení – za poplatek 150 švýcarských franků na sezónu mohou nasbírat místo dvou povolených kil šest kilo na osobu a den. To není vše, v místě jejich bydliště musí své „úlovky“ předložit ke kontrole specialistovi – mykologovi (Pilzkontrolle), kterému musí zaplatit 3 franky za každé zkontrolované kilo hub, protože samy nemají oprávnění k využití vlastnoručně nasbíraných hub v profesionální gastronomii. I když houbám velmi dobře rozumějí, nemají zatím složeny celkem těžké zkoušky, na které se však chystají, aby se též staly houbovými kontrolorkami. Pak nejen že ušetří za kontroly, ale samy budou moci kontroly provádět a rozšířit tak svůj houbový byznys. Za své houbové produkty dámy již získaly stříbrnou medaili v soutěži o nejlepší regionální a lokální potravinářský produkt regionu Bern, kde obě již více než 18 let žijí.

Po několika hodinách povídání si o houbám jsme se sblížily natolik, že jsme skončily u paní Aleny v kuchyni, nasušily houby, které jsme samy našly, a já si tak odvezla švýcarské houby domů jako vzpomínku. Také mi dovolila stoupnout si k její plotně a udělat společnou smaženici ze švýcarských lišek, hřibů i lakovky ametystové. Mimochodem, lakovek tam roste mnoho. I když možná nevíte, o jakou houbu se to jedná, poznáte ji dobře, má výrazně fialovou barvu. Bylo to moc milé setkání a docela oběma dámám závidím, že se dokáží živit v cizí zemi něčím, co je pro mnohé z nás Čechů vlastně jen koníčkem a způsobem, jak zklidnit nervy. Mluvím za sebe, ale věřím, že to znáte také, kdykoliv narazíte v mechu pod smrkem na nádherný hříbek se sametovým kloboučkem – to je opravdu pocit vnitřního štěstí a radosti, který se jen tak něčemu nevyrovná. Takže tady, stejně jako u nás koncem října, ještě rostou, a moc! I vy máte určitě nasbíráno do zásoby, a proto jsme vybrali pár nádherných podzimních receptů, kam houby patří.

Dále nepřehlédněte rubriku Mluvíme o hruškách s neodolatelnými nápady z hrušek. Společně se naučíme schovat slunce do sklenice, a to v kuchařské škole Fíky. Poradíme jak správně připravit a jaké maso použít na steak. Jedním okem píšu pár slov pro vás, čtenáře, na které stále myslím, ať jsem kdekoliv, v jakémkoliv koutu světa, druhým se snažím sledovat tu barevnou švýcarskou podzimní nádheru na stromech, kterou tak v rychlosti obdivuji, jezera, hory a celou tu přírodu a spokojené krávy všude kolem na kopcích i podél trati …

Přeji vám spokojený podzim a hlavně Selbstkontrolle! Začněte vždy u sebe, než ostatním řeknete, co všechno dělají špatně!

Vaše Kateřina Reimitzová

Mohlo by Vás zajímat Více o autorovi